Královský pudl CIPÍSEK

Čas návratu

Tak je sbaleno, voda i elektřina vypnutá, auto až po střechu "narvané" věcmi.........odjíždíme z prázdnin směr Praha.......ještě poslední kontrola a vyrážíme...........v autě je ticho, jen rádio hraje veselou písničku.......dva měsíce jsou pryč, je až neuvěřitelné s jakou rychlostí uteče čas na který se tak moc ve školním roce těšíte........čas prázdnin a dovolené, čas teplých, dlouhých večerů, koupání na pískovně, snídaně pod jabloní na sluníčku......ježdění na kole.......prostě pohoda, klid......zavzpomínejte se mnou :-D...., ale také v letošním létě déšť, mokro, vlhko, špína s tím spojená, psí kožíšek zaprášený, umouňěný, upracovaný a bez možnosti vykoupání, protože chalupa je stále ještě ve výstavbě......., ale komu by to vadilo .-D.........mně?????

Drncáme se po dálnici, frčíme domů, děti pomalu pookřávají, jestli to nebude tím, že už v nich "zmizel" balíček sušenek :-D, pejsci "chrupou".......dojeli jsme domů, vjezdem se rozhléhá smích a švitoření dětí, štěkot psů, pískot Fandy a bručení manžela......děti vynáší tašky z auta a skládají mi je v předsíni, psi radostně běhají dolů a nahoru po schodech, protože Fanda místo toho, aby koukal na pohádku, zase otevřel na chodbu a tak je nás plný dům, ještě, že bydlíme v prvním patře :-D.......otevírají se dveře bytu sousedů na pavlači, vylézá soused a radostně nás vítá......tady bylo tak smutno, ticho, už jsme si říkali, kdy přijedete, praví sousedka.......koukám střídavě na upraveného, uhlazeného souseda, který se nechává "mordovat" Cipískem a Falcem a na tu neupravenou, špinavou živou hordu co jsme přivezli........náhle se otevřeou dveře a vychází další sousedka, smějě se na nás, ptá se dětí na prázdniny, ty se chlubí svými zážitky......manžel "dovalil" poslední tašku z auta, zdraví se se sousedy.......vytahuje slivovičku, rozlévá na uvítanou "´topičky" a povídáme si o prázdninách......děti a psi mezi námi "kolují"......náhle slyšíme otevírání domovních vrat a další "halas" ..... po schodech stoupá rodina žijící v bytě vedle nás, také se vrací z prázdnin, vítáme se, povídáme, smějeme se.....

povídáme si, Cipísek leží na pavlači a něco baští..........na pár vteřin mě poleje horko.....sousedka valí oči, ale zachovává dekórum.......jen jí ze rtů vyjde věta "jééé, táto on ti sežral řízky"......soused polkne slivovici, trochu potemní, pak se koukne dolů pod nohy, sousedi od vedle se chechtají, jaký je to kluk psí šikovná.......já se hanbou propadám a ve skrytu duše Cipísovi slibuji, že jakmile se zavřeme doma, zabiju ho......Cipísek podává sousedovi užmoulanou hračku, soused jihne a odpovídá manželce "no, tak si namažu chleba"......vytahuji z mrazáku balíček masa a revnšuji se sousedce......usmívá se, pohladí toho psího špindíru a zve ho k ní do kuchyně, cipís přibíhá s rohlíkem a je naprosto š´tasten........

Loučíme se sousedy, je nám hezky a je to fajn pocit vědět, že i přes krádeže u nich v kuchyni, halas a rachot na chodbách domu, nás mají sousedi rádi .-D

PS Večer v deset jsem šla zvonit na sousedku , aby mi balíček vrátila a dala jsem ji jiný, myslím, že by jejímu muži BARFový balíček pro psy asi nechutnal.

Natáčení pro Tv Barrandov

Ráda učím Cipíska různé kousky, kterými pak překvapuji rodinu, hlavně manžela. Většina "kousků" je aportovacích, protože v tom je Cipi fakt odborník.-D

Když jsme dostali nabídku od Vaška Tomšovského na natočení reklamního předělu pro Tv Barrandov, trochu jsem se bála, jak takovou akci Cipís zvládne......... Trochu nás tlačil čas, nabídku jsem dostala v pondělí večer a ve středu odpoledne toho týdne se bude točit, do té doby musím naučit Cipiho "zadání" reklamy.

Zadání klipu bylo jasné, dvě osoby si předávají lístek, který jim Cipi ve výskoku vytrhne z rukou.....celý pondělní večer jsme s manželem a "otrávenými" :-D dětmi učili Cipiho, jak vyskočit, jak si lístek vzít, jak si "načasovat" výskok........okolo půlnoci už neměl problém na povel celou "sestavu" ukázat. Byla jsem spokojená. Další den jsme Cipiho vzali do města, kde jsem potřebovala vyzkoušet zda bude schopen "sestavu" udělat i v rušném prostředí. Nezklamal, nenechal se rozptýlit vlaky, kufry na kolečkách, probíhajícími dětmi, kulhajícími stařečky, kočárky, lidmi z firmy, která ze žebříku zajišťuje výměnu plakátů na vysokých sloupech..........byla jsem spokojena, Cipísek evidentně pochopil, co se po něm chce.

Ve středu ráno na nádraží po dotazu kdy mi jede nejbližší vlak na Prahu jsem se od bodrého upovídaného prodavače jízdenek dozvěděla, že vlak stojí na nástupišti....inu rozhýbala jsem svých skoro 90kg a rozběhla se na perón.....v "letu" jsem si zkontrolovala informační tabuli, která hlásala odjez za minutu a směr Praha a jen úkosem jsem zaznamenala modrobílou barvu vlaku, .............jupí, stihli jsme to...........vletěli jsme dovnitř.......měla jsem radost, že jsme vlak stihli......podivila jsem se proč má můj muž raději rychlík než "panťák" vždyť tento pantograf vypadá tak dobře......po schodech nahoru, polstrované sedačky, klimatizace, stahovací roletky na oknech.......a do prčic.......to nebude panťák........kontroluji stav peněženky.......procházejí lidé a zastavují se u Cipíska, který vzorně leží u sedačky a přehlíží dění kolem ....... náhle se ozývá amplion......vítáme vás na palubě Supercity ........a do hajzlu, právě mi dochází, že jsem doběhla pendolino.....kdo s nadváhou by to mohl říci, že :-D..........míjí mě "palubní personál", který nabízí občerstvení........přichází průvodčí, která nás vítá na "palubě"......je překvapena, že je tam nový pasažér, neb pendolino je jen na místenky.........to se prostě může stát jen mě......omlouvám se, vysvětluji situaci, ale statečně se nepřiznám, že jsem si úžasné pendolino spletla s pan´tákem.-D..........doplatila jsem zbývající částku, ach jo .-( z Pardubic do Prahy a už jsme se vezli............nádhera........vlak byl odhlučněn a byl opravdu komfortní..........Cipísek budil u pasažérů pozornost........za 50min v Praze........kupuji v metru lístky, jedu na Anděla kde se má reklama točit, Cipís je ve svém živlu, užívá si pozornosti spolucestujících...........je vykoupán, vyčesán a vypadá opravdu dobře a je si toho vědom .-D........nikdy mě nepřestane udivovat, kolik lidí je v úžasu při kontaktu s "královákem", který se navíc nechává velmi rád mazlit i od cizích lidí........

sedím v parku na lavičce a v klidu si rozbaluji "oběd", máme ještě půl hodinky čas, tak si dáme oběd......zakousnu se do úžasného hamburgru....... /kde se asi těch 90kg vzalo, že paní Cajthamlová .-D..........hhhhmmmm, ta chuť........rozplývá se mi na jazyku, užívám si to........když tu: Dobrý den, oslovuje mě mladá energická žena. Aha, asi si chce taky pohladit psa, bleskne mi hlavou. Vy jste tu na to natáčení? Ptá se mě a už vím, odkud vítr fouká, ale mám rozvernou, dobře najedenou náladu :-). Já ne, odpovídám bleskurychle. Odpověď ji zarazí, ale musím uznat, že reaguje rychle, tak to se nezlobte, mi čekáme někoho s pudlem, tak jsem myslela..., nenechám ji dokončit a neslušně skáču do řeči, JÁ NE, TO ON :-)))

před kostelem začíná být "rušno"......kamera, pobíhající kompars, lelkující lidé.......seznamujeme se s režisérem, paní kostymérkou, kameramanem.........ten mi vysvětluje jak potřebuje záběr udělat......čili vše je jinak, ale nazapomněla jsem si clicker a tak cipískovi celkem snadno vysvětluji co má dělat..........."jedeme" to x krát za sebou........natáčení se snad povedlo, uvidíme.......

HOVŇOUSCI (vl. 11/2010)

Tak jsem měla spoustu práce. Čekám na víkend kamarádku z jihu Čech, chceme se projít po Praze, pokoukat, popovídat a užít se. Chci mít vše uklizené, naleštěné, vypulírované……….. Znáte to. „Stáhla“ jsem prádlo /3 sušáky/, na plotně se vařila polévka a svíčková omáčka a já střídavě odbíhala míchat omáčku a věšet či sundavat prádlo a do toho všeho jsem pekla švestkový koláč, odmývala nádobí a snažila se to stihnout, než se lidské „mládě“ probudí ……..Cipísek podřimoval v ložnici vedle postýlky na místečku, a trpělivě čekal, až si parťák odpočine……

    Byla jsem zabraná do práce a z ložnice jsem slyšela veselý smích probuzeného 17ti měs. synka, kterého jsem dala spinkat. Vyspinkal se a protože Cipi byl u něj v ložnici, Fanoušek vůbec neplakal a z vesela se smál………a to mě mělo varovat!!!....., ale nevarovalo……..v běhu jsem uvažovala s čím si tam asi hrají……Fanoušek měl v postýlce míček, tak to ho asi Cipimu hází a ten mu ho nosí zpátky do postýlky….prdelky moje maličký, šikovný…….usmívám se a pracuji……smích graduje, vybuchuje pokojem…..nechci je rušit……poslouchám a směji se s nimi. Hned jak dodělám jídlo, dám najíst Fanouškovi a vezmeme Cipíska na „špacýrek“…..

Máme hodinku na vyvenčení, tajně doufám, že se mi v parku podaří „kluky“ utahat

      Balím košík na prochajdu……. To máte: plenku, lahev, hračky, balónek pro Cipiho, sušenku, vodu, vodítko…….Přibíhá Cipísek a já nevěřím svým očím……hlavu má hnědou……zírám na něj….on chviličku na mě a pak „mizí“ na místečko……sakra od čeho je hnědej!!!........Že by čokoláda?......kde by se tu vzala…….přicházím do pokoje………….nedá se tu dýchat…..

Fanoušek je uprostřed postýlky nahatý, on „popatlaný“…….. hračky, polštář, povlečení, lahev, okolí postýlky………. U nohou mi přistála plenka………udělalo se mi mdlo……vše je od ……. Aúúúúú……Jdu napustit vanu, beru špinavého Fandu a snažím se z něj umýt „indiánské zdobení“……, přichází dcera…mami, můžu si dojít …….nemůžeš, pohlídáš Fandu, musím umýt ložnici…….Jéééééé, já chtěla……..nikam!!!, potřebuji pomoc……a co se vlastně stalo? Ptá se bezelstně dcerka, a co je to tu za smrad??…….Vyprávím, co vše jsem potřebovala stihnout, a jak se hoši pomalovali….takže, nejdříve Fanouška, poté vykoupat Cipíska……Kristýnka statečně pomáhá……Cipíska jsem umyla z nejhoršího a „dodělává“ ho Týna……ložnice je hotová, postýlka čistá, vše se pere, hračky myjí…..

Hodina je pryč…….

Zvonek…..AhóóóJJJJ!!!!!!!!........letím ke dveřím a pouštím kamarádku domů……naproti jí běží vykoupaný, mokrý, voňavý Cipísek a čisťoučký, růžový Fanoušek……..oba pomazlí a chválí jejich „voňavost“…….Kristýnka se nadechuje, že tetě řekne, čím jsme se zabývaly celé odpoledne…loupnu po ní očima – informaci spolkne a nabízí Janě koláč…….dáváme si kafe a já mám oba „chlapce“ pěkně na očích….hází si balónkem a řehtají se u toho Jééé ti jsou hodní………………….. no, , když je mám na očích

______________________________________________________________________

Zkoušky slepeckého psa

Pro mě zaklínadlo, které u mě vyvolává vždy žaludeční i jiné potíže již tři dny dopředu, byť vždy poctivě psa připravuji.

Tentokrát půjdu zkoušku se SVÝM psem.

Beru do rukou postroj ….Cipísek poskakuje, poštěkává, těší se…..trouba jeden, neví, že půjdeme na důůůůůůležitou „promenádu“…….nasazuji postroj, obojek…..rolničky se známkami, sakra kde máme rolničky!!!! křičím přes zavřené dveře do kuchyně na dceru…..pobíhám v předsíni, zmatená,šílená,nervózní….panebože…..kde mám hůl…kde mám sakra slepeckou hůl…….A……musím ještě na wc….pokolikáté už……..Cipísek zvědavě nakukuje na záchod, šibalsky na mě mrká…….já se utápím v hrůze ostudy a možnosti „zabití“ se na chodníku pomocí „mé“ práce – výcviku bezpečného psa pro nevidomé…….tréma je strašná věc

    Stojím v předsíní, naposledy rekapituluji „výstroj“  - obojek, na něm rolničky se známkami, postroj, hůl, lahev s vodou pro sebe i psa, misku, doklady…….sakra neposkakuj!!!........Cipísek je „nažhavený“  na práci……Čekají nás dvě hodiny chůze po centru Prahy…….HA – StůJ!!!!!....Cipísek s otráveným „xichtem“:-D zastaví…..musím si vzít „klapky“ /textilní brýle na spaní/„krytí“ očí – běžně dostupné v letadlech/…….aby byla při zkouškách navozena situace „vedení“ nevidomého………

       Vycházíme s Cipim před dům a čekáme na zkušební komisařku…….mám žaludek až v krku, Cipísek stojí, je připraven, mává si ocáskem, těší se……..Zdravíme se s komisařkou a dostáváme povel pro nasazení klapek a ……. Jdeme na TO……….

Vycházíme, míjíme hlouček cizinců, dojdeme k nemocnici na Františku /první z těžkých zkoušek – překážka v úrovni prsou- Cipísek zastavuje- označuje závoru – hóóódnýýý kluk!!!, pašák!!! Přecházíme na Staroměstské náměstí, vyhýbáme se davům koukajícím na velkoplošnou televizi,míjíme řehtající koně, procházíme okolo orloje a proplétáme se křivolakými uličkami s různě širokými chodníky, vitrínkami, které zasahují do chodníku a jsou tak hrožením pro nohy nevidomého. A už jsme dole na Václavském náměstí, davy lidí, pachů, zvuků vnímám úplně jinak než s otevřenýma očima (schválně si někdy zkuste ve Vámi dobře známém místě zavřít oči a vnímat jen ostatními smysly, možná budete překvapeni), hledáme vchod do metra, malé zaváhání a označení eskalátorů, které jedou proti nám, pobízím Cipíska k nástupu, ale nechce mi to dovolit, dávám povel „vyveď“, okamžitě se otáčí a nachází správný vchod do metra, označí schody a jak jsem radostná, vyklouzla mi hůl a už se kutálí dolů ze schodů, dávám povel pro přinesení hole. Cipísek vybíhá a slyším jak otlouká zábradlí, povzbuziji ho /dozvídám se, že hůl se „zasekla“ za zábradlí, ale Cipi statečně lomcoval holí a nakonec jí vyprostil a už se žene ke mně a podává mi jí do ruky. Přiřadí se mi k noze, „drcne“ do mě bokem, je připraven znovu vyrazit. V duchu ho objímám a raduji se. Procházíme metrem na druhou stranu.  Vyjíždíme eskalátorem nahoru a hurá jdi vpřed, snažím se povzbudit parťáka. Vpravo do pasáže, proplétáme se chodbami, začínáme být unavení, ale statečně „šlapeme“. V pasáži zastavujeme a dávám Cipískovi napít, sama jsem zpocená, unavená a bolí mě nohy. Pasáží prochází omladina….jééé, co to je, nějaká ovce….no to je hrozný, co to je za čokla…….spíše konstantování než otázka……nikdy nereaguji, ale teď mám sto chutí zařvat a ohradit se před takovým označením mého psa,  ale zdržuji se komentáře….dýchám, musím se zklidnit, jinak Cipíska „rozhodím“…..vycházíme z pasáže, hledej zastávku…statečně „zabere“ a omladina, která se ještě před chvíli v pasáži pošklebovala, obdivně mlaská, a sděluje si, jak jsou tito psi chytří……..víc neslyšíme, přecházíme silnici, nacházíme zastávku tramvaje. Nasedáme do tramvaje ….krásně nastoupil, našel mi volné místo, ……jako už mnohokrát předtím…..vystupujeme……jdeme, najednou zpomalujeme, zastavujeme, cítím jak je Cipísek zmatený,cítím jak se jeho nervozita přenáší na mě…../skloním se k němu a šeptám „šikulka, moc hodnej kluk, hledej cestu“, pohladím ho, poplácám…….vyrážíme, nevím kde jsme a tak mu nemůžu ani poradit povelem, jemně ho povzbuzuji k chůzi vpřed, vyráží……zastavuje, osahám povrch holí, jdi vpřed….přecházíme přes kovovou lávku….proplétáme se staveništěm, různé lávky, díry v chodníku, palety , obrubníky, pásky, kovové zátarasy, jezdící velká auta…..statečně jdeme…..Trochu jsme se zamotali, vyveď….vyvádí mě , nachází dveře do nějaké prodejny……ty   ťuňťo….jdi rovně……dojdeme až na nábřeží…oba unavení, splavení…..na nábřeží dostává Cipísek volno, já si sundavám klapky, nejhorší část zkoušky máme za sebou, teď ještě poslušnost …….Cipísek exceluje…… jsem na něj hrdá……, pomalým krokem dojdeme až k hospůdce se zahrádkou, sedáme si…….zkouška je za námi……jsem vyčerpaná, ale šťastná. Cipísek dvě hodiny v kuse dokázal řešit situace, které by mě mohly ohrozit, jsem na něj pyšná!!!! Miluji tuhle práci, Cipísek je si vědom „velké události“, vstane, drcne do mě a položí mi hlavu do klína, hladím toho „střapáče“ a v duchu děkuji…………

Objednáváme si něco k pití a čekáme na posouzení …….. minuty se vlečou, jsem nervózní…..vedlejší stůl se zajímá o Cipíska….trochu mě rozptylují….vysvětluji, že pudl není JEN pudl…..je to pes, který má mozek, úžasné plemeno……srdcová záležitost

      Komisařka si mě volá….srdce mám až v krku…….ukazuje mi bodové ohodnocení jednotlivých disciplín…..jsem nadmíru spokojená……máme skoro plný počet bodů……HURÁÁÁ!!!!    Loučíme se, jsem šťastná, volám domů, a kamarádce Katce a Hance, které mi drželi palce……..Cipísku, jsi pašák !!!!! Šikulka:-)

-----------------------------------------------------------------------------

NEVIDOMÁ  PROCHÁZKA

M.Hlubučková (reakce na možnost chůze se slepeckým psem za plného provozu ve městě)

Je čtvrteční červnové odpoledne, stojím v Praze před Kotvou a skrz procházející davy lidí se snažím zahlédnout velkého bílého pudla, který má být naším poznávacím znamením, abychom se s jeho paničkou Mílou Beranovou snadno našli.
Čeká mě dnes hodně zvláštní zážitek, vyzkouším si, jaké to je zavřít oči a vyrazit do rušného pouličního provozu s vodicím psem a bílou hůlkou. Jsem maličko nervózní, nevím, jestli to zvládnu vyrazit do neznámého prostředí a nevidět, co se kolem mě děje. Neustále na mě doráží dotěrné myšlenky typu, že si někde cestou určitě urazím hlavu a nebo že v lepším případě pouze zakopnu a vyválím se, nebo také, že do mě nechtěně vrazí třeba turisté, kochající se pražskými památkami. Vzhledem k tomu, že bylo krásné slunečné počasí, tak byli venku snad úplně všichni. :-) Napadlo mě, proč jsme si nedali sraz třeba někde v parku, kde by byl klid, ticho a žádní lidé, kde bych o sebe neměla obavy, že si ublížím..A pak mi to došlo, parková procházka by sice byla hezká, ale nepochopila bych, jak moc jsou vodicí psi pro své majitele důležití a že v rušných ulicích je moc uklidňující, když máte po svém boku čtyřnohého parťáka, který Vás například vyvede z hučícího davu lidí, zastaví u kraje chodníku, navede Vás k dopravnímu prostředku apod.

Nuže, po krátké instruktáži moc milé Míli Beranové jsme vyrazili. Nesměle jsem uchopila madlo vodícího postroje a po pár krocích jsem oči zavřela. Určitě jsem se musela na začátku naší napínavé procházky příšerně šklebit, tělo bylo ztuhlé, ještě nechtělo uvěřit tomu, že to myslím vážně, jít vpřed a nekoukat kam. Ušli jsme pár metrů, dobrý, hlava na svém místě, žádné škobrtnutí..Míla mi našeptává jednotlivé povely. Cipísek mě naprosto bravurně převádí přes vozovku..zvláštní pocit, slyšet zastavující vozidlo a nevidět ho..takže i myšlenka, že nás něco přejede je zažehnána. :-) Je to docela velký adrenalínek, ale má mysl se pomaličku zklidňuje. Přichází pocit důvěry v ty úžasné čtyři tlapky, které spolehlivě kráčí po mém boku. Jen styl mé chůze není takový, na který jsem zvyklá, tělo jinak zajišťuje rovnováhu, trošku si připadám jako posilněná veselým kalíškem, maličko se nakláním ze strany na stranu.
Cipísek hezky značí překážky, do kterých bych mohla narazit, cítím vděk k tomu bílému klukovi, který se skvěle soustředí v místech, kde je opravdu čilý ruch.
Naši procházku končíme na Hlavním nádraží, kde si ještě zkoušíme společnou jízdu po eskalátorech a Míla mi pak vysvětluje a ukazuje, jak se nastupuje a vystupuje z vlaku.
Předávám úžasného Cipíska zpět Míle. UF, normálně je znát, že mě to vyčerpalo, mě která jsem zvyklá kroužit se svými psy hodiny v přírodě, tohle bylo zkrátka něco docela jiného. Teď cítím psychickou únavu, fyzicky jsem OK, Cipísek, elegantní bílý královský pudl se chopil své práce naprosto profesionálně, určitě tušil, že má na starost úplnou začátečnici, takže se o mě po celou dobu perfektně staral a vrátila jsem se díky jeho pozornosti domů naprosto celá a neporušená. :-) Ale je znát, že tělo i mysl byly v pozoru, najednou chyběl důležitý zrak a všechno bylo jinak. Zvuky, stíny, to vše hodně zaměstnávalo mou mysl. Jedno vím jistě, bez psa, pouze s bílou hůlkou bych do tohoto testu nešla, bála bych se o sebe.

Mílo, děkuji, že jste se o mě s Cipískem postarali, díky této procházce ještě mnohem více obdivuji práci lidí, kteří si vybrali jako své poslání cvičit psy pro klienty, kteří je ke svého životu moc potřebují. Díky těmto šikovným čtyřnohým parťákům se mohou cítit ve světě, který nemohou vnímat všemi smysly, o něco bezpečněji.

Michaela Hlubučková 

Pudlí sportovní den v Lysé nad Labem (cvičiště SUPERPES paní Hanouskové )

Sobota ráno: piji kávu a koukám na sbalené tašky, přemýšlím, co jsem tam nedala. Jé, očkováky a deky, ještě misky na vodu…….kouknu na hodinky…za chvíli nás , tedy mě, Cipíska, mou dceru Kristýnu a jejího „pravého, pražského,vlašského vořecha“ Falca vyzvedne další pudlařka Hanka s bratrem našeho Cipíska Adreenkem.

    Konečně sedíme všichni v autě, pejsci spokojení, my připraveny na VŠE!!!! Ujišťujeme se, že pokud se nám akce nebude líbit, stačí naznačit a jedeme PRYČ!!!!!!

Přijíždíme do Lysé, trocha bloudění, ale nakonec nacházíme krásné, prostorné cvičiště paní Hanouskové. Nějací pudlíci, již běhají po „cvičáku“. Vcházíme, vítá nás úsměv ostatních pudlařů, halasné AHOJ, a Dobrý den!!! Ano, jsou to NAŠI…….kamarádi, soukmenovci, přátelé,…..prostě „pudlaři“…….Povinná prohlídka  veterináře proběhne bez potíží a již vypouštíme naše pejsky z vodítek…….běhají, dovádí se smečkou ostatních psů. Je na ně krásný pohled, vlající srst, rychlé, ladné pohyby…….nádhera…kdo neviděl nepochopí…….

Je 9.00hod a začínají první aktivity: KURZ VYSTAVOVÁNÍ

První disciplínou jsou „vystavovatelé – začátečníci“ –  paní Procházková a Grunfeldová ostřížím zrakem pozorují vystavujícího a upozorňují na chyby, které dotyčný při chůzi či v „postoji“ dělá. Povzbuzení a klidu od „rozhodčích“ se dostává každému účastníku a na pejscích je vidět, jak se jejich majitelé zklidňují a hezky „spolupracují“.¨

Další na řadě jsou „vystavovatelé – pokročilí“ – opět rady, drobné „vychytávky“ a  opět povzbuzení, rady / a to i slečně, která přijela se svým „voříškem“, který byl všemi bez problémů přijat!!!/ ……V hlasech paní Procházkové ani Grunfeldové jsem za celou dobu /a to jsem byla velmi blízko s fotoaparátem/ neslyšela jediný posměšný tón, neviděla jediný úšklebek nad námi „začínajícími“…..myslím, že nejen já, ale i ostatní si toho velmi cení.

Rady byly totiž udíleny přímo na vašeho psa a Vás jako vystavující a opravdu je prima zkusit si „vystavovat“ na nečisto pod odborným dohledem, ale bez trapného pocitu nad tím jak jsem neschopný.

Obě skupiny byly odměněny za snahu poháry /a to všichni vystavující!!!!!/ dopoledne bylo krásné, užitečné, a za sebe, mohu jen doporučit návštěvu příštího pudlího sportovního dne, protože MY rozhodně příště přijedeme. Nám se kurz vystavování /který byl pro členy KPaCHP ZDARMA!!!!!!/  Moc líbil.

Odpoledne po výborném obědě, kávě a medovníku z místní cukrárny :-D))) /ještě jednou vzpoměňme:-D/ - bylo ve znamení sportu:

Připraveny byly: přednáška a ukázky výcviku pomocí CLICKERU a využití nejen při výcviku, ale i při odbourávání nežádoucího chování!!! 

Další aktivitou byla ukázka AGILITY /parkurového skákání psů :-D/. Parkur byl postaven a pod odborným dohledem, jsme si mohli agility sami se svými pejsky vyzkoušet. Povzbuzováni trpělivými instruktorkami jsme své pejsky dokázali „navést“ na překážku a dokonce do tunelu /látkový tunel, kterým pes probíhá/. To bylo radosti!!!!!Myslím, že mnohým se otevřel „nový“ svět vnímání svého psa.

Všichni byli spokojení, uběhaní a tak při kávě, zbyl ještě čas na společné povídání o prožitém dni. Den se chýlil ke konci a nám se ani nechtělo odjet. Super instruktorky, bezchybné zázemí a bezva „lidičkové“…… škoda, že je Lysá od Prahy pro nás tak daleko.

Chtěla bych Všem, kteří se podíleli na akci SPORTOVNÍ DEN S PUDLEM moc poděkovat za krásně prožitý den, kde jsme se mnohé dozvěděli a kde jsme se mohli „užít“ s ostatními pejskaři a jejich psíky.

Foto zde:

http://pojerka.rajce.idnes.cz/

//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Cirkus jede!!!!!!!!!!!

Tak balím na chalupu, kam odjíždíme na "jarňáky".....jarní prázdniny..... děti už se těší jak budou chodit bobovat, lyžovat, užijí si sněhu........Fanoušek ho poprvé vyzkouší na sáňkách a tak je potřeba vzít foťák a kameru pro zachycení "okamžiku"........(no, nevím jak vy, ale já když si dám záležet aby se mi povedlo zachycení "okamžiku"...něco se stane.......zhroutí se mi to co fotím, ze záběru, nebo se to sebere a zmizí to za "čoklama", nebo mi ...než se ta blbá věc rozsvítí....jako, že můůůůůůžeš....."sjede" ze záběru a já fotím či natáčím jen záda dotyčných.... tak to prostě je :-D

     Nastává to:  inu už mám v obýváku /centrální to místnosti .-D/ nanošeny zimní "hadry" dětí.....(jedna ikea taška....další Ikea taška s oblečením pod zimní výbavu), lyže, hůlky, boby, lopaty, malé sáňky pro Fandu, přezouvací boty každý jedny náhradní...další Ikea taška.....foťák, telefony,videokamera - na všechno nabíječky......doklady, granule, vodítka, kabátky, kombinézy.....pomůcky k provozu "mimina" - postýlku,kočárek, vééééélikou tašku "převlíkání" - kdyby si ublinkl, kdyby se pokakal, kdyby se upatlal, kdyby.........začínám být trochu nervózní, neb si nejsem jistá, že to naše auto dokáže všechno "spolknout" :-(.......dle toho jak se tváří manžel bych soudila, že on je o tom přesvědčen - NEVEJDE ................Optimisticky na něj mrkám a usmívám se, abych mu dodala odvahy :-D

     Fanda se vzudil a pláče......při příchodu do obýváku pláče, jakoby se mu zhroutil svět...nechápu....nabízím piškotku, rohlík....nic nechce....ach jo.....Cipísek se "válí" mezi sbalenými taškami a odmítá z nich odejít...blbec....jééééé už vím proč Fanda pláče....mezi sbalenými věcmi visí z "jeho" tašky za nohu "žabykuk" - zelená plyšová žába se kterou usíná.....vyndavám hračku, podávám mrněti.....koukám kde je....sedí mezi sbalenými taškami vedle Cipíska.....žmoulá dudlík, plínku a "chová" žabykuka...vypadá jak dítě z uprchlického tábora...........manžel stále vypadá, že se rozpláče

   Děti přichází ze školy a obohacují hromadu sbalených věcí..........Jiřík..........lego a karty hráčů hokeje nech doma, první se ti poztrácí, druhé rozmočí.........dobře MP4 můžeš........no to nevím kde jí máš......máš dojem, že si jí tady pouštím???????? Nic neříká, ale vypadá jako by si myslel, že JO!!! .........No Kristýnko, kosmetický kufr zvaný "loďák" rozhodně nech doma, to se do toho auta nevejde, ti říkám!............budete celý den venku, nepotřebujete nesmysly!!!!!...........No punčocháče si samozřejmně sbal!!!........jo, spodní prádlo je také důležité...........odpovídám synkovi..........

      Jsem nějaká unavená.........nejradši bych se na to vyprdla a nejela nikam..........dělám si kafe, manželovi ho nabízím a on bez hlesu přijímá..................Fanda je naprosto spokojen, snaží se rozebrat vázání u lyží.............Přemýšlím, kam věci v autě dám................chci opět optimisticky mrknout na zdeptaného manžela..........kde je??????............sedí vedle Fandy mezi taškami..........

         Vše se do auta vešlo, ještě přemýšlím, zda jsme něco nezapomněli.........snad ne.......děti vzadu "ševelí", Fanoušek baští "šušenku"........Cipísek třeští oči z okýnka na ostatní řidiče, manžel sedí vedle mě a má úsměv na tváři.......tak huráááááá vjíždíme na dálnici , začínají nám prázdniny a bude to fajn...............nevíte jestli jsem vypla tu plotýnku??????........ :-D

PUBERTA

Všimli jste si, jak jsou všechna mláďata v pubertě stejná? Mám srovnání v podobě 12ti leté dcery Kristýnky a 12ti měs. Cipíska.
Když na ně mluvím, jsou duchem nepřítomni, pokud si „dupnu“ a prosazuji si splnění nějakého mého přání, zvednou se s klácením, brumláním a otráveným obličejem a jdou teda splnit, co po nich chci.
Dovedou být milí, rozkošní, roztomilí, také vzteklí, vzpupní, náladoví…….na zabití……., a přesto svá mláďata miluji, se všemi jejich vrtochy, zlobením a neúnavnou „kámoškou“ pubertou.
Tak třeba Kristýnka, přišla s tím, že se „potřebuje“ malovat /rozuměj: na obličej namalovat xicht/, argumentace, že holky ze třídy „se mami, ale taky malujou“ mě obměkčila a dovolila jsem jen malování řas s generální zkouškou v neděli večer, před prvním školním dnem v týdnu. Generálka dopadla k mé plné spokojenosti,kdy si Týnka namalovala jemně řasy,nanesla jakýsi pudr,který zakryl malé nedostatky (já žádné neviděla, ale budiž) a lesk,který podtrhl její krásně tvarovanou pusu. Dmula jsem se pýchou nad naším krásným, mé argumenty respektujícím potomkem……………….
V pondělí ráno tak jako každý den, jsem připravovala dětem snídani, svačinu a chystala se na „přežití“ dalšího dne. Dveře koupelny ústí do kuchyně a tak, když vrzli dveře a uslyšela jsem „mamí húúú“,jsem se usmála (hřála mně představa té krásné malé holčičky,která se cítí být „už velká“),otočím se A……………….aaaa………….z koupelny na mě třeští jedno černé,krví podlité oko Kyklopa…………myslela jsem, že se mi to zdá…………..tak,nezdá………uviděla jsem cosi co mělo půl hlavy rozděleno pěšinkou, jedna strana byla ulíznuta (podpořeno gelem a sponkami s dětským motivem kachniček),druhá strana rovně sčesána do oka…tedy obličej rozdělen na půlku. Jedna strana ta která byla skryta pod oponou vlasů ,druhá strana – tam bylo k vidění červené oko, které bylo podmalované černou tužkou (a pohmožděno svou majitelkou, která ještě nemá cit pro tenkou linku) ……………
Už vím, co znamená, když vám proběhne před očima vlastní život, než to s vámi „praští“……..mě proběhl před očima život Kristýny,než jí praštím………normálně netrpím koktavostí, ale tentokrát jsem se jen slyšela z dálky, jak ze sebe ztěžka vypravuji ……“co, co, co, to, to, jééééé?..............“ale mami, takhle chodí všechny holky“………věta byla jako kopanec uštědřený do hlavy………..No to tady v žádném případě,takhle nikam nepůjdeš!..................Mami, ty tomu, ale nerozumíš…………to má pravdu,nerozumím tomu, ale nařizuji to z pozice matky……………,ale mami proč?............PROČ?...........“Protože jsem silnější, větší a dokážu tě „dotáhnout“ pod vodu a umejt tě“, ……….černá linka se rozpouští v slzách a nepochopení generací……………….jsem vyčerpaná a mám pocit, že jsem dinosaurus……..asi jsem, ale proč potřebuje Kristýnka být namalovaná tak, že tím opravdu „šokuje“ okolí a hlavně mně? Proč se potřebuje zviditelňovat? Proč se potřebuje zapojit do průměru? …………..samá „proč“ mi jedou hlavou…….ta samá „proč“ jistě jedou hlavou i jí……….volám jí a žádám kompromis,…… uplakaná, ale spokojená nakonec odchází do koupelny, kde si namaluje obličej tak jako při „generálce“ v neděli.
Z koupelny „vypluje“ slečna, která namalováním podtrhla svou krásu……..
Kolik takových „šoků“ a kompromisů nás ještě na společné cestě čeká? Doufejme, že to spolu zvládneme……..

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

                                        V NOUZI POZNÁŠ PŘÍTELE

Tak ležím v posteli, doma, po rozsáhlé operaci kolene, navíc s komplikacemi po anestezii –kdy mi lékařka doporučila ležet rovně na posteli, no, stejně to jinak nejde, pokud se na chvíli posadím, vzbudím stádo bizonů ve své hlavě a ti se mi pak lebečními kostmi snaží dostat ven z hlavy –
Koleno bolí a já se necítím nejlépe, jsem bolavá,namíchnutá, unavená, otrávená a lituji se…..
Jsem sama doma a čekám na mou maminku, která přijde „hlídat“ mé pohodlí, protože můj manžel musí chodit do práce a tak přes týden je dopoledne se mnou doma máma.
Než přijde, nanosí mi rodina vše, co bych mohla v posteli potřebovat pro své pohodlí. Ovladače na veškerou elektroniku (na každém ovladači umím dvě funkce plus červené tlačítko – zavřít tomu proud) – ještě to „umím“ vyškubnout ze zásuvky a pozastavit všechny funkce, – pokud přístroj nereaguje na červené tlačítko na ovladači - , ale u manžela se to nesetkává zrovna s pochopením. Dcera mi přinese do postele jejího oblíbeného plyšáka, synek letadlo z lega – trochu tlačí do žeber, když se s ním „pokocháte“ a zapomenete dát zpátky z dosahu nemotorného těla, – a manžel jídlo všemožného druhu, telefon, ponožky, kapesníky……..
Osiřela jsem a pouštím televizi, uvědomuji si, že u brazilského seriálu opravdu dlouho nevydržím, sportovní kanál mě nezajímá, politická diskuze mi kriticky zvedá a snižuje krevní tlak a film o přírodě budou dávat až mnohem později…….inu,co se dá dělat……, beru si mobil do ruky a dávám si ho pod polštář. Pohladím hlavu Cipíska, který se odmítá poté, co mě Jirka po 14 dnech přivezl z nemocnice hnout od mé postele a dokonce „bojkotuje“ i venčení. Ve chvílích kdy zůstáváme sami, se mě snaží rozptýlit tím, že mi nosí „aportíky“, vždy si je laxně vezmu a někam mu je hodím, ale zjistil, že pokud vezme ze stolu do tlamy ovladač, daleko více mě přiměje ke spolupráci. (z jednoduchého důvodu- manžel není zrovna nakloněn tomu abychom používali ovladač na televizi jako cvičební-aportovací pomůcku), zvedla jsem se na lokty a prosím Cipíska aby mi aportík podal. S radostí mi ho plivnul do ruky a povzbuzen úspěchem mi postupně nanosil do postele obě bačkory, balonek, ponožku, lžičku, kelímek od jogurtu, trochu oslintaný časopis, CD, které si po „zásahu“ Cipíska už nikdo „nepustí“. Chválím ho a posílám na místečko, musím se trochu prospat. Neochotně, ale přeci jen jde.
Vzbudím se a chci zavolat manželovi, že jsem v pořádku……,hledám telefon……,propadám panice……a pak ho uvidím……upadl a je asi 1,5m od postele, naprosto z mého dosahu, nemůžu si ho podat a propadám sebelítosti nad sebou, nespravedlností světa, hladomorem v Africe, politickou situací…….pláču nahlas….Cipísek zmatený, rozespalý, vyjukaný a zmuchlaný přijde zjišťovat co se stalo. Nechápe…..strká do mě a dojímá mě…..mluvím na něj a vysvětluju mu, že mi upadl telefon a že když se mi teď něco stane – třeba spadnu z postele –(což je prakticky nemožné, protože mě rodina obložila množstvím polštářů, které mi nejen nedovolují spadnout (,ale co kdyby L), ale dokonce mi znemožňují se na posteli byť jen otočit – pláču a utápím se v sebelítosti – a jde mi to.
Najednou ucítím v ruce cosi chladného a to mě přinutí kouknout se…….Cipísek mi něco strká do ruky, podává mi telefon a „kroutí“ u toho celým psem.
Chválím ho a děkuji. Pochopil co potřebuji, telefon našel ležet na zemi a došlo mu, že to je ta „věc“, která by mě mohla potěšit. Naprosto intuitivně, bez jediného povelu mi podal mobil. Uvědomila jsem si jak důležitou funkci má pes pro člověka, který se nemůže sám obsloužit. Jsem mu vděčná a přesto, že jsem ho učila aportovat už od jeho 6.ti měsíců,myslím si, že to, že dokáže použít naučenou věc naprosto spontánně je v jeho 11.měs. naprosto úžasné.
Hladím svého psího přítele a děkuji vesmíru, že proťal naše životní cesty, že se můžeme vzájemně poznávat, milovat, škádlit…….a pomáhat si při životních útrapách…..od toho přeci přátelé jsouJJJJJ

  //////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

JAK JSEM SI KOUPILA 20dkg SEKANÉ A 2 HOUSKY

( vloženo 15.3.08)

-tak jsme hlídali Kima.

Labrador mé kamarádky, který miluje "žrádýlko" jakékoli konzistence, jakéhokoli tvaru, jakéhokoli stáří a jakéhokoli "bodu rozkladu". Jít s ním ven, znamená pohybovat se od popelnice k popelnici a teď svůj okruh ještě rozšířil o "sypání" pro ptáčky. Vyprávěla mi Markéta, že Kim dokáže sundat i lojové koule zavěšené na stromě a s nadsázkou lze říci, že pokud nevisí koule v koruně, nemají šanci odolat Kimovu apetitu.

     Vzala jsem pejsky v sobotu do parku. Cipísek běhal, dováděl, a Kim byl úplně vzorný. /Nosím jako motivaci plné kapsy piškotků:-)/ držel se mě a já si říkala, že Kimova "úchylka" je jen nedůslednost ze strany paničky. Pejsci byli vzorní a tak jsem se cestou domů z parku ještě zastavila v krámě pro houstičky k snídani /teplé, křupavé, čerstvé, voňavé a posypané mákem:-):-)/

   Kluci seděli úplně vzorně tam, kde jsem je zanechala při odchodu do krámu. dostali každý půlku housky a vydali jsme se k domovu. Najednou mi zastoupila cestu korpulentní dáma, která mi šermovala před obličejem mastným papírem a chrlila na mě "mnoho-li" informací. Nechápala jsem co mi chce. většinou si chtějí pohladit Cipíska, ale toto drmolení zřejmně nesměřovalo k tomu aby se Cipísek dočkal svého pohlazení.....

     Teď jsem to zachytila "to mi zaplatíte!!!" aha, hlazení se nekoná......zaplatím??, vůbec jsem to nechápala, ale při pohledu na Kima mi začínalo svítat. Zaplatím co? ......podívejte se, koupila jsem si k snídani kousek sekané a ten váš pes mi ho vyrval z tašky , utekl a sežral. Když jsem mu to chtěla sebrat /uvažovala jsem proč mu to brala, že by to po něm ještě chtěla dojíst?/ nedal mi to a ten váš druhý pes na mě štěkal, žalovala.

   Pochopila jsem a vytáhla peněženku. 20dkg sekané to máme...to máme.....dala jsem jí 30kč omluvila jsem se a jala se odcházet s provinilci domů, když mě zastavil ten "jedák"  "to, ale není všechno" ...jak není všechno?....ještě dvě housky......co že? ....Dala jsem jim  ještě dvě housky, takže ještě 5kč....bože!!! shlukující dav se uchechtával, tak jsem popadla "kluky" a vlekla je k domovu.

   Před domovními dveřmi jsem zjistila, že nemám ty "svoje" housky:-(:-( , v tom zmatku jsem je nechala položené u krámu, no nic, vracet se tam nebudu, ale až přijede Markéta..........zaplatí mi 35,-..........a to ještě není všechno, ještě pět housek:-):-):-)

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

JARNÍ POVZDECHNUTÍ

( vloženo 24.2.08)

 Alespoň tady v Praze už to tak vypadá. Je tu teplo, dokonce v parku zpívají ptáčci a snaží se svým zpěvem přehlušit ruch velkoměsta.

        Jaro je krásné také tím, že příroda nutí všechno živé k oplodňování a množení. I Cipíska. v parku zjistil, že hárající fenky jsou vlastně neuvěřitelně krásné /i když je jim patnáct, mají dva zuby, vypelichaný kožíšek a jediným jejich zájmem je kaše v misce/.

         Chodím s ním ráda do parku, neb je tam spousta pejsků a feniček s kterými udržujeme vřelé vztahy a teď, když fenky hárají....ještě vřelejší. Jakmile zjistím, že je v parku Kikina /objekt Cipískovy touhy ....popsána viz. výše/ nestačím se divit, jindy poslušný Cipísek se změní v naprostého ignoranta, který v životě neslyšel jediný povel a jeho jediným zájmem je...............zkusit oplodnit Kikinu.Její panička pro jeho počínání nemá pochopení.............to je, ale divné, že?............a navíc já také ne, takže, jakmile začnou Cipískovi "vlhnout" oči, odcházíme z parku. Zamilovaně se otáčí celou cestu, a domů se vleče jako by mu bylo 105. Doma pak "vyoperuje" ze svého plyšového medvěda vnitřnosti a hrdě ho nosí po bytě a dokazuje si svou ůmužnost"....ach ti "chlapi":-).

         Je zvláštní jak rychle utíká čas, pokud ho trávíte s tím, kdo vám čas vyplňuje svou přítomností. Nedávno jsem koukala na fotky, když k nám Cipísek přišel / a tehdy mu bylo 6měs./ byl ještě malý, roztomilý , nohatý chomáč srsti se špičatým čumáčkem a teď už dospívá...zmohutněl, je krásně osvalený a je to sebevědomý mladý pes, který, ale neztratil svou hravost a veselost..................koukám na něj a vzpomínám...........jdeme spát, ukládám ještě rozházené psí hračky a pohladím psího "kluka"........hezky se vyspi .................a Cipísku, dneska spi s packami na peřině :-)

///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////// 

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

PŘÍŠERA Z VANY

PŘÍŠERA Z VANY

( vloženo 13.2.08)

Jak jsme si neporozumněli, aneb..... "fuj-tajkksl", to jsem se lekl

Někdy vám mě chytne "fintivá", nebývá to moc často, ale někdy se mi to stane. Většinou v sobotu, když je celý byt prázdný. Děti venku a manžel někde ukryt mezi svými modely vláčků.

         Pejsci po pocházce chrupou, mají po baště a v bříšku teploučko. Jdu si napustit vanu, vhazuji takové ty voňavé "věci", připravuji si masku z jourtu, medu a citronu, Cipísek přihlíží. Ochutnat nechce. Jdu do koupelny a Cipís si jde na místečko.

         To je pohoda, teploučko, vůně a k tomu krásná hudba. Dávám si masku a relaxuji.............. Vtom dovnitř se zaklepáním vtrhne manžel a s výrazem fanatika a modeláře mi vypravuje jak ta mašinka..., pak se na mě podívá a zařve, jen krátce, teprve teď totiž zvedl oči aby se na mě podíval. Nařkl mě z toho, že mu to dělám schválně...../no, bylo to neplánované, ale za tu reakci to stálo:-):-)/ Smála jsem se až mě bolela bránice. A jak jsem se smála, pánové prominou, dámy odpustí "ksicht mi popraskal". No, to neva, stejně je už čas masku smýt. Jirka se vrátil ke svým modelům.

          Mě na tváři přistane měkký čumáček Cipíska. vzhledem k tomu, že naš vana je orientována tak, že ležíte zády ke dveřím neviděl mi do tváře. Broukala jsem mu, hladila a pak se na něj otočila a usmála se......Cipísek vytřeštil oči jak animovaný,  "vyletěl" do vzduchu ...takhle, takhle vysoko to bylo...zařval,  vyletěl z koupelny a začal štěkat. Řval jak zjednanej. Nepomohlo broukání, zákazy ani přemlouvání. Hlavou mu jistě letělo, že to strašidlo určitě sežralo paničku, mluví jejím hlasem a teď chce sežrat jeho, ubohého pudla. Řehtala jsem se až mi tekly slzy. Najednou se ve dveřích objevil manžel a za ním stál Cipísek, "žaloval"....sežralo to paničku:-). Když jsem vysvětlila Jirkovi co se stalo smáli jsme se spolu.

           Po smytí masky mě Cipísek vítal, vždyť mě přeci sežrala ta "vobluda", co se válela u nás ve vaně a pro nestravitelnost vrátila paničku zpátky "kudrnáčovi", to bylo radosti....nasmála jsem se tolik, že jestli smích prodlužuje život, budu tady nejméně o dva roky déle.......

 ///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

MOJE PLÁNY 

Tak se chystáme na výstavu....no, jo no, už jsem se chytla drápkem:-)....., hele to je papírování co?  To máte...najít rodokmen, vyhledat jestli je to rodokmen, který  hledáte,  zjistit čísla účtu, najít variabilní symboly, vyhledat u jakého ústavu zaplatit, vyplnit přihlášku......kdo byl otec-jakej to byl pudl, co matka jaká to byla pudlice, kdo u toho byl......vám řeknu, není to jednoduché, a to ještě musíte být v nějakém klubu jinak platíte dvojnásobek ceny /čili když si zaplatíte členství, pro tuto výstavu vás to vyjde nastejno:-)/, ale příští výstavu pořádanou tímto klubem už máte jakoby za polovinu........Sou věci vám povím. Tři kluby na jedno plemeno.:-) No, vyplnila jsem přihlášku, zaplatila klubový poplatek a popplatek za výstavu................a teď se těště, nastupujeme 23.3.2008 na klubové výstavě v Letňanech a hezky si to užijeme. potkáme spoustu "káááámošůůů" a spoustu super lidí postižených stejnou "chorobou" "pudlománií" jako já. Už se těším až se zase potkám s lidmi se kterými jsem se viděla na výstavě  Hagibor, a posedíme, popovídáme a užijeme si den. Už se na vás všechny moc těšíme Cipísek i Míla 

  //////////////////////////

/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

NOVÝ SPOLUBYDLÍCÍ? A ČERNEJ?

Ahoj, muším si vám poštěžovat, jo, jo. Míla si pšivedla domů dalšího pudla, mýho šernýho bratrance a má ho radší než mě...., ale no tak Cipísku, říkala jsem ti, že ho jen hlídáme, než se jeho panička vrátí ze služební cesty......to je mi fuk, pošád ho hladíš a šíkáš" ty si, ale šíslo"...na mě takhle nemluvíš....Cipísku, tobě říkám "šikulko"....jsi můj kamarád  a šikulka to, že je bratranec taky šilkula je přeci pravda....ne, ne, ne nepšines ti balónek do ruky, jenom ti ho háží pod nohy a pak neskutečně "blafá" , takhle baf, baf, haúúú,a to se ti nikdy nelíbilo, já štěkat nesmím, když ti nesu balónek. Cipísku! Ale ty víš, že děti by se báli, vzpomínáš na Verunku ve škole, kde jsi na ní štěkl aby ti hodila balónek a ona se pak bála? Pak jsi jí přeci musel dlouho přemlouvat, a mazlit se s ní aby ti balónek hodila.

No, ale stejně, taky se rád mazlím a on mě odstrkuje a nechce mi to dovolit, bratránek jeden.......... Dneska jedeme na cvičák a tam mu to zase ukážeš ty, jak se umí poslouchat,  a jak krásně umíš nosit aportíky a jaký si šikovný, jo:-).......... Cipísku, netrucuj a pojď se pochovat chundeláči...nedělej fóry.....no, vidíš to je dobře, že se máme viď. jé kluci honem, za chvíli musíme jet na cvičák, oblékat, nepleť se mi tady.................

 ////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

TAK ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE !!!

  //////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

ROZHOVOR MEZI FALCEM A CIPÍSKEM

Ahoj, tebe neznám, co jsi zač? Vrrr "Falco, fůůůj", ozve se panička - čuch, čuch, "aha ty jsi, ale velké štěně". Neboj se mě já se jen lekl. Kutálí se ti slzička, neplakej!!!! To jsem nechtěl, koukej kost, balónek, haf, haf, pojď se honit, "deš sem", blaf ................ty jsi ale správný kluk, budeme si spolu hrát, konečně pořádný parťák na honění v parku. A odkud jsi? /zase slzička, pohled ke dveřím/, neplakej..........., dobře, budu ti vyprávět odkud jsem já, hezky si ke mně lehni a odpočívej.......

            Když jsem se narodil mamince, byl to vlastně takový malý omyl, nikdo nevěděl kde mamka k dětem přišla. Narodilo se nás šest a všichni byli krásní, hele brácha, ten měl černý flíček přes oko a vypadal takový šišatý :-), no, ale abych se vrátil k tomu jak se mi žilo.  Všechny děti byli už z domova a pro mě si přišla malá holčička Amálka, milovala mě, česala, starala se o mě, ale, neuměla mi vysvětlit, že čůrat a kakat by se mělo venku, že boty se nekoušou, a vše co takový pořádný pes musí umět. Navíc ti měla bratra, který mě neustále rozčiloval, pral se se svou sestřičkou a já se zlobil, štěkal jsem, ale nikdo to nebral vážně /konec konců, jsem pes a ten přeci musí chránit svou paničku/ tak moc jsem se bál, že jí ublíží, že jsem se rozhodl ji bránit, kousl jsem ho, jen malinko, opravdu, tak jak to dělala moje maminka, když jsme zlobili "klofla" nám do zadečku. Udělal jsem totéž, ale kluk začal plakat a tekla mu krev..................:-( , to jsem opravdu nechtěl,ale já jim říkal, že se mi to nelíbí :-(
            Večer mě pán - toho jsem také neměl rád, měl nevypočitatelné chování, někdy mě hladil a bolelo to, nebo mě pevně držel až jsem se začal bránit a pak mě pleskl přes tlamičku,......nerozumněl jsem mu, ale autem jsem s ním jezdil rád. Po incidentu s chlapečkem mě vzal ven, ale proč nejde Amálka, no nevadí rychle se vyčůrám a přijdu domů.............

            Auto rachotí, jede přes centrum Prahy, kde páník přibržďuje, "jóó půjdeme ven, hurá"!!............vyběhl jsem z auta,utíkal , ale kde je pán, kde je, kde je??????Bylo mi do pláče, spousta nohou mě míjí, ale páník nikde. Zaběhl jsem do nějakého dvora a tam jsem otočil tlamičku k nebi a plakal, volal jsem Amálku, ale už jsem ji nikdy neviděl.

             Nakonec jsem skončil v Trojském útulku. Nevíš co to je, viď? Víš, to je takový velký dům, kde bydlí pejsci bez domova. Bál jsem se, moc, nerozumněl jsem tomu, kde je moje smečka, přeci jsem neudělal nic špatného? Ležel jsem v koutku a plakal a štěkal a zlobil se na celý svět!!!!!!!!!
Po týdnu v útulku mě vzali do místnosti, kde si noví majitelé vybírají pejska. Vešel jsem tam a byla tam starší paní, která mě hned hladila, mladší paní, která se usmívala a pak tam byl chlap, toho jsem se bál. Vzali si mě na procházku a při cestě zpátky mi vyprávěli o holčičce, která na mě DOMA čeká. Nechtěl jsem nic slyšet, byl jsem smutný a zklamaný a vůbec.
Jel jsem autem a tiše kňučel, zase jsem tomu nerozumněl, ale po příjezdu domů mě čekalo překvapení, byla tam holčička, která štěstím plakala, když jí "ti velcí" řekli, že jsem její...., měl jsem radost až jsem se počůral, vzala mě ven a pak se mnou chodila Kristýnka pokaždé, když se mi začalo chtít na záchod, vysvětlila mi, že doma se nečůrá, na jejího bratříčka, že se nevrčí, že maminka má po ruce vždy něco dobrého a tatínek, že umí pohladit aniž by to bolelo a dokonce se dokáže rozdělit o nějakou baštu:-)

Začal jsem úplně nový život, krásný, mám svou paničku, která mi rozumí, miluje mě a dokonce spolu chodíme na cvičák, kde se učíme poslušnost, běháme agility a Katka Lerlová se s námi peklí a ukazuje nám jak si spolu užít dog-dancing. Navíc jsem s Kristýnkou vyhrál už dvě voříškiády /soutěž v kráse pejsků bez PP a kříženců/, ale i kdybych je nyvyhrál, moje smečka a Kristýnka si myslí, že jsem ten nejhezčí pes na světě:-):-),Kristýnka slíbila, že už mě nikdy nikdo neodveze a ona, ani smečka už mě nikdy neopustí. Jsem tu spokojený, občas se ještě zapomenu a zavrčím na Jiříka nebo taťku, ale spíše ze strachu, když se leknu, pak se honem běžím "omluvit" a víš co, je mi odpuštěno.No a ty? odkud ty jsi, také z útulku?

Očička dávno oschla a vzrostl obdiv v očích toho malého bílého kloučka. Dal se dovyprávění:

Maminka byla krásná pudlí dáma a tatínek byl krásný pudlí pes, vím kdo byl můj dědeček i babička...........mám takovou tu věc, ehm....jo už vím, rodokmen tomu říkají. Narodil jsem se v rodině kde byla holčička, která si se mnou hrála a mazlili mě úplně všichni.

Hrál jsem si se sourozenci a pak, když už byli skoro všichni pryč a já zůstal jen se sestřičkou. Jednoho dne mě naložili do auta a odvezli do Prahy, kde mě čekali Beranovi. Víš, bojím se co mě čeká, ale rozumím jim co po mě chtějí a také mě pořád mazlí, to je fajn a už mi také dávali piškotky, to je moc velká dobrota:-)

Slovo si přebírá Falco: Víš, já vím, co tě čeká, a nemusíš se bát, dlouho vybírali než tě přivezli,budou to jen příjemné věci, budeš chodit do školy, naučíš se práci psa slepeckého, budeš chodit do škol a školek k dětem předvádět jak pracuje pes pro postižené a také pokud budeš chtít a bude tě to bavit, budeš pes canisterapeutický. To jsou pejsci, kteří svou přítomností pomáhají dětem s postižením rehabilitovat. Budeš jim nosit aportíky, necháš se od nich mazlit a česat a nemusíš se bát, vždycky tam s tebou bude velká panička, která bude dbát na to, aby ti nikdo neubližoval.
Zachrastili klíče a z předsíně se ozvalo "kloučci, jdeme ven, honem", nemusíš se bát a teď už pojď seznámím tě s bišonkem Tobíčkem, labradorkami Lálou a Bibi a dalšími pejsky na běhání v parku..............................

Slyšela jsem co si povídali, a rozumněla jsem jim,vynasnažím se být dobrou paničkou a můžete si "kucííí moji" být jisti, že vás nezradím. A teď už ven, honem.....no tak Falco, musíš být všude první???:-)