JAK TO VŠE ZAČALO? A PROČ PRÁVĚ PUDL?
PROČ PRÁVĚ KRÁLOVSKÝ PUDL?
A jak to vlastně všechno začalo 
?
Od 11ti let, kdy jsem dostala své vytoužené štěňátko dalmatina Frámu /do té doby jsem vodila domů přepestrou škálu různých psů našich sousedů/ se zabývám výchovou a výcvikem psů. Fráma byla dalmatin s PP , ale protože chovatelský servis nefungoval, dlouho jsme nevěděli, že je Fráma z velmi dobré linie. Až když jsem byla dospělá, vzala jsem fenku na její první výstavu - už do seniorů
, kde posuzoval pan ing. Findejs /který u nás chov dalmatinů zákládal/ a ten mi teprve osvětlil, jak moc vzácné zvíře Fráma je.
Fráma - tedy /AMANTA Z JOLANY CS/ byla štěně, které mi maminka koupila v pražské tržnici 26.11.1988 /datum, které do smrti nezapomenu :-D/.
.....Seděla tam, třásla se, štěkala, ale když na ní chtěl někdo sáhnout couvala a vyhýbala se kontaktu s rukou....seděla zmoklá, třesoucí se, na igelitu, vedle statné dobrmanky, kterou jsem chtěla, ale maminka rezolutně prohlásila, že jestli má nějaké štěně zachránit, bude to dalmatinka......malá, nemocná, moc bázlivá čubinka
Když jsem dostala od "chlapa"provaz na kterém byla fena uvázaná, byla jsem to nejšťastnější dítě pod sluncem...dodnes si pamatuji maminku, která když mě viděla s tím strakatým uzlíčkem neubránila se slze :-D........úplně si nejsem jistá, jestli to bylo dojetí nebo dopad skutečnosti, že jsme majiteli pejska .-D
Taky si pamatuji, že jsem se v autě, cestou domů podivovala nad tím, že fence skáčí puntíky......byla zablešená.......se zápalem plic a zánětem v uších, ale to jsme zjistili až později :-D.......maminka nás po příjezdu domů obě /i mě!!!/ dala do vany a obě nás "odblešila" :-D........ dodnes si pamatuji, jak byla mamka zděšená z množství blech....mě se líbilo, kolik teček Frámě uplavalo :-D)))))
Frámu jsem od malička brala všude sebou - na hřiště, do lesa, k rybníku, na kolo, nakoupit, pokud jsem někam cestovala a pamatuji si, jak jsem si doma prosadila i "návštěvy" příbuzných ...... moc jí to prospělo a musím říci, že občas, když se semnou spojí majitel bázlivého pejska, lituji, že nemáme možnost mít tu dětskou spontánost, která pomohla Frámě překonat strach z "bubáků".....a popravdě si nepamatuji, že by někdy nešla tam, kde jsem byla já....plně mi důvěřovala a já jí také.......
Byla z ní nakonec sebevědomá, milá krásná fenka, která obohatila můj život o spoustu zážitků a naučila mě, pochopit projevy psů a jejich komunikaci......jak se mi to teď hodí :-D......
Fráma s námi žila do svých 11.5 let, kdy jsem jí musela nechat uspat, neb jí selhaly ledviny. Konec to byl rychlý, ale svůj slib, který jsem jí dala, že jí neopustím jsem dodržela a tak i když "odcházela", byla jsem s ní. Dodnes pociťuji velký smutek nad jejím odchodem....zkrátka, co Vám budu povídat......byla první........
/////////////////// /////////////////////// /////////////////////
Pracuji pro o.s SYMBIO, kde se zabývám výcvikem psů terapeutických, asistenčních, vodících i canisterapeutických. Zároveň se věnujeme výcviku psů jako rodinných mazlíčků (základní poslušnost) a pak, pokud má majitel zájem, i dalším aktivitám (psí sporty).....info na tel. 604820019
A proč vlastně pudl????
Když jsem se rozhodovala jaké plemeno si pořídím,měla jsem předem jasně stanovená kritéria.Věděla jsem že chci dělat s pejskem sport a v budoucnu i canisterapii (pomocná rehabilitační metoda za pomoci psa - proto to musí být plemeno, které nebude "těžké", musí to být plemeno společenské, které samo o sobě vyhledává a je mu příjemný kontakt s lidmi a v neposlední řadě musí mít pejsek kohoutkovou výšku minimálně 45cm
Zvažovala jsem pořízení dalmatina, ale mají srst, která se neustále "sype" z jejich kožíšku a tak padla volba na flat coated retrievra nebo zlatého retrievra, ale vzhledem k tomu, že to není úplně moje "krevní skupina", nakonec jsem se rozhodla hledat dále.....kamarádka, která mi říkala, že si mám pořídit pudla 
se setkala z mé strany s velikým smíchem
...........já a pudla, NIKDY!!!!!!!!, jen se po mně po očku koukla a řekla větu, kterou si budu pamatovat do smrti - a kolik znáš pudlů? No, jo, vlastně žádného neznám osobně, znala jsem ze sídliště kde jsem bydlela pudli, kteří vláčeni majiteli "štěkaliů na vše co se hnulo a byli špatně ostříháni, takže většina z nich vypadala jako voříšci - pak ve mě začal hlodat červíček pochybností
, jestli toto plemeno není opravdu tím pravým. Hledala jsem v literatuře a na internetu. Našla jsem si inzerát, kde nabízeli starší štěně - psíka. Přesně jsem chovatelce popsala k jakým účelům pejska potřebuji a jakou potřebuji u psíka najít povahu. Po několika mailech jsem s manželem vyrazila a na psíka se jela podívat............, ale jaké bylo moje zklamání......pejsek nejen, že se nechtěl nechat pohladit, ale ani o kontakt vůbec nestál. Bylo mi ho líto , krásné zvíře, naprosto neschopné žít normální psí život. Kontakt s cizími lidmi nejen nevyhledával, ale tak moc se kontaktu bál :-(.........před naším pejskem utekl a málem si ublížil jak se vyděsil.Rozloučili jsme se a byli tak moc zklamaní....:-(, měli jsme dohodnutou ještě návštěvu u další paní chovatelky, tentokrát až u Českých Budějovic, jeli jsme tam s tím, že se podíváme a když ten psík nebude opravdu tak úžasný jak paní chovatelka říka, zabalíme to a já si pořídím "fleta".
Když jsme přijeli, přivítali nás dva královští pudli - fenka i pejsek se nechali hladit a "mačkat" a "ńuchat" a co víc, ještě si chodili pro pomazlení nejen k chovatelce, ale neustále si vynucovali pozornost i nás "cizích lidí". Našeho labradora se vůbec nebáli, naopak chtěli si s ním hrát. Větší dojem na mě udělal pejsek a já děkovala Bohu, že jsme se odvážili přijet až do ČB a nevzdali to hned po první návštěvě u jiné chovatelky.
A tak naši smečku obohatil jeden pudlí kluk, který má jméno
CIPÍSEK